VIII. Chtěl bych svou písní zachytit,

Chtěl bych svou písní zachytit,

můj kraji, tklivou tvou krásu,

tvých lesů chorál, zpěv tvých vod,

a šepot tvých travin a klasů.

Dumavý klid tvých pahorků

i mlčenlivost tvých plání,

pasáčků písně, zvonce stád,

i píšťal žalování.

Stříbřitý svit tvých rybníků,

jichž rákosí tajemně šumí,

jak by tam hudec tlumeně hrál

tu nejtesknější, již umí.

Zapadlou slávu tvých zřícenin

i měst tvých pohnuté zvěsti,

božích muk zkazky a kapliček

i křížů na rozcestí.

Tvých bílých dvorů selanky,

jež vřava světa míjí,

tvých kostelíků, zvoniček

a hřbitůvků poesii.

Tvých vísek sivé chaloupky,

tak milé, betlémsky prosté,

kde na střechách z došků hnízdí čáp,

a mech kde s netřeskem roste.

Veselou skočnou starých dud

i zvonů tvých jímavé hlasy –

och, vše chtěl bych, kraji můj, zachytit

svou písní na všecky časy!