VIII. Cida uctívání.

Z Kastilie táh don Sancho,

jenž pro hrdinné své činy

udatným byl nazýván,

s druhy svými do Navarry.

Před sebou hnal velkou kořist,

pevnou páží svou již získal

ve Kastilském území,

aniž někdo bránil tomu.

Ve triumfu, bohat, klidný

v denních pochodech se vracel,

Kastilčany prosté statků

nechal lkáti za sebou.

Z Cardeny k svatému Petru

poručil by táhla jízda,

bez kořisti za ním dále,

s družinou by táhl tam.

Zvěst když došla k opatovi,

jehož stráži drahé tělo

Cida bylo svěřené,

na krále on čekal příchod.

Mezitím vše připravil

slavnostnímu ke průvodu

s Cida svatým práporem,

naproti jim vyšel v slávě.

Při hlaholu temných trub,

táhlo sedm jich a sedm,

zřeli hrdě k svému králi,

kterého v svém nesli středu.

Korouhvičky třepetaly

vesele po blízku krále,

který pozvedal k nim oči,

nejlepší svou na zábavu.

A tak statečný Don Sancho,

přichází svém ve průvodu

s jezdci svými, tam, kde zbožný

opat již ho očekává.

Na kolena on se vrhne,

řka: „Můj králi, mojí řečí

nepohrdej, neodvracuj

svoje ucho mému slovu!

Dobře víš, ó statný králi,

a vy všichni, stojící zde,

křesťanů že je to kořist,

nesprávně vždy oceněná.

Války, které vedou s tebou,

příčinou jsou, která vždycky

do ruky meč tobě klade,

samý zmar a smrt jsou pro ně.

Ona krev, již proléváš,

dala by se ušetřiti,

kdybys na Maury meč zvedl,

kteří tak nás utiskují.

Králi, pohleď na ten prapor!

Prapor děda to je Cida,

před oči jej tobě stavím,

abys zanechal zde lupu.“

Sotva král ten poznal prapor,

sestoupil se svého koně,

pozdravil jej tím, že klekl

na zem nízko a to pravil:

„Ó ty mocná zástavo

zvoleného toho reka,

který hradbou Castilie

byl, jsa spolu nožem Maurů,

před nímž Maurský chvěl se národ,

neb on ztroskotal moc jeho,

mrtvý Bucara jenž přemoh,

za vasally krále měl!

S kterým hovořili svatí,

stálá jeho společnost,

od Boha si vyprosili,

poražen by nikdy nebyl!

Tady vám před zrakem vaším

– komu spíš má náležeti? –

věnuji svůj válečný lup,

ve váš chrám jej zavěsím!“

A to hovoře dal rozkaz,

k propuštění zajatců všech,

kořist by vydána byla

opatovi se vším všudy,

pouze z úcty jen a lásky

pro Cida, jíž k němu plá.