VIII. Což se těžce srdce rozlučuje

Což se těžce srdce rozlučuje

S tím, nač za dlouhá přivyklo léta!

Toť má cenu veškerého světa,

Co si oblíbí a zamiluje.

Proto když je los s tím rozděluje,

Mní, že po vší již jest blaze veta,

Jinde že mu růže nevykvétá;

Celý svět mu v poušť se proměňuje.

Těžce přes práh noha syna kráčí

Při odchodu z otcovského domu,

Oko nazpět po něm se otáčí.

Těžce opustit jest lůno vlasti

A brát do ciziny se i tomu,

Na nějž rajské čekají tam slasti.