VIII. DĚD A VNUK.

Všecky vás, vnuci mí,

dědek má rád,

nebýt vás na světě,

chtěl by už spát.

Ale ty, klučino,

můj jsi i v snech,

to, že jsi nejmenší,

nejmladší z všech!

Oči máš blýskavé

jako pár střel,

zrovna jsem takové

za mlada měl!

Oči, ach, oči mé,

spát se jim chce,

však dost slz prolily

na světě zde.

Ale ty oči tvé!

Radostný hled

jejich už uvidí

vlídnější svět.

Lepší a jasnější,

slunečný čas,

zdrav jej i za dědka,

který ti zhas’.

A přijď mu povědít

chvějícím rtem,

však on tě uslyší

až pod tu zem!