VIII. Dík za návrat vojínů.

Před rokem prosily

děti Tvoje

za návrat otců svých

z války, boje.

Tenkráte volalo

každé robě

za bratry, příbuzné

vroucně k Tobě.

Válka je skončena,

vojsko doma,

proto dnes děkujem

svýma rtoma:

Dal bych Ti, Ježíšku,

dal bych za to,

kdybych byl bohatý,

stříbro, zlato.

Jsem však jen maličké,

chudé děcko,

prosté mé srdíčko –

toť mé všecko.

To moje srdíčko

Tvé teď jesti,

žes chránil tatíčka

od neštěstí.

I moje srdíčko

Tobě patří,

žes chránil před smrtí

život bratří.

Nesu své srdíčko

malé, nuzné

za všecky vojáky,

za příbuzné.

I srdce matičky,

třeba chudé,

také Tvým, Ježíšku,

nyní bude.

Kdož se k nám vrátili

zdrávi, svěží,

i jejich srdíčka

k Tobě běží.

Na místo díků všech

nyní s plesem

všecka svá srdíčka

Tobě nesem.