VIII. Dobrou noc!

Vy, kteří jste jen jednou zřeli

ji štíhlou, krásnou při tanci,

vy, kteří jste snad uslyšeli

ji zpívat sladkou romanci,

vy, hned se rdící, jestli maně

jen pohled její na vás pad’,

když po matčině levé straně

šla z podvečerních promenad,

ó rcete, kolik roků žití

by dali jste, když ve chvilce

vám by ji bylo možno zříti

v té sukničce a košilce,

když „dobrou noc!“ dá otci, matce

a krásnému dni za vše dík

a smějíc se neb pějíc sladce,

jde se svíčkou v svůj pokojík!...

Rád věřím, závidíte tomu,

jenž zítra, plný sladkých dum,

pod klenbou tmavolistých stromů

naslouchat bude jejím snům,

jež spánek přines’ ve hojnosti,

když v dlouhé, tmavé řasy pad’,

jež jednou v tajné budoucnosti

jim oběma se splní snad!

A věru pod tím čílkem svůdným

jen čistý sen vždy proletí,

vždyť polibkem je otec cudným,

a matka křížkem posvětí...