VIII. I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.

I k zámku zašel jsem, co vládl kraji.

Teď šeré stíny se jen zadívají

do oken rozbitých a do komnaty,

kde se stěn kdysi volal přepych zlatý –

Na panském dvoře rostou keře husté,

je spálen čeledník, jsou sýpky pusté.

Je kaple rozbita. Jen vítr sténá.

A slavná krypta rodu pobořena.

Tam spali mrtví v slavném stínu hrobky,

tam pýcha země skryta pod náhrobky.

l oni byli ze sna probuzeni.

Už není pýchy, vzácných hrobů není

zámeckých pánů, paní, syna, dcerky.

Surová ruka rvala z rakví šperky

a rozbíjela kámen mramorový.

Svět starý mrtev. Rodí se svět nový.