VIII. Jak v linkách nota vysoká

Jak v linkách nota vysoká

když sedí na nás pták,

kraj vesel zdá se jak na zahradě,

jabloně zkvetlé jdou s námi v řadě,

když sedí na nás pták

a zpívá.

Nás jaro ovšem netkne se,

ni slunce zář, ni mráz;

kdybychom srdce však, srdce měly,

s tím ptákem bychom se něhou chvěly,

jak zvonce stád náš hlas

by změkl.

Vysoký vítr více ví

o našich dnech než on:

jsme mu jen bidélko v rodné kleci,

neslyší útrobou naší téci

svět se vším, smích i ston,

řev globu.

A my jak velcí hříšníci,

jež líbá dětský zrak.

Bez touhy po mrtvé nevinnosti,

svět zříme okřívat prostou cností,

když sedí na nás pták

a zpívá.