VIII. Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!

Když dal osud píseň tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!

Posluchači hlavy věsí,

každý již se poodvrací,

zavzdychne si, zašeptne si:

„Zestár’ pěvec – hlas už ztrácí!“

Když dal osud cestu tobě – jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!

Poutník pak už sice všaký,

bujně okolo se nesa,

outrpně tě měří zraky:

„Chudáček už klesá – klesá!“