VIII. Krásná je to smrt umírat na bojišti,

Krásná je to smrt umírat na bojišti,

zhynout s mroucí vlastí, nevěda o zkáze;

krásná je to smrt svůj život prodat draze,

v středu ustrašených mřít na popravišti!

smát se z málomocné zloby katujících,

pást své mroucí zraky na jich strachu,

krví svou vyžehnat reky z matky prachu –

slyšet duchem svým budoucně vítězících!...

Ale trpká smrt, umírat s vlastí mroucí,

každou ránu cítit – s matkou pochovávat

v cizině své krásné sny – je zažehnávat,

boly národů ukrývat v srdce žhoucí,

v srdce, kteréž pro lid nepřestává tlouci.