VIII. Ku pohřbu žáka.

Poslední hodina bila,

Smrt na lov si popílila,

Černou rozprostřela síť,

Kořist ulovila mladou,

K nebi dosti časně zralou,

Zhasla žáčku denní svit.

Zde spočívá v vonném kvítí,

Vůni více však necítí,

Jasný ho nebudí den;

Srdce se nedá zahříti,

Víc v ně nový život vlíti,

Věčný ho udýchal sen.

V trudu pohříženi celí,

Otec, máti hořce želí

Ztrátu svého synáčka,

Žáci i jich pěstounové

Cedí slzičky perlové

Pro mravného školáčka.

Mládenců šest ušlechtilých,

Tolik družiček spanilých

Pacholete rakvičku

V truchlotemném hudby znění,

V bolnoteskném žáčků pění

Provází ku hrobečku.

Rodiče ustaňte lkáti,

Spějte jemu štěstí přáti,

Přírodě když splatil dluh,

Že povolal z této říše

Do radostné nebes výše

Vašeho miláčka Bůh.

Nechte malých ke mně jíti,

Majíť se mnou podíl míti,

Kynul Přítel mládeže;

Ježíš jeho v nadhvězdnosti

Dítěcí odměnil cnosti,

Ověnčil mu kadeře.

I vám, rodičové jeho

Za pěstění syna ctného

Potěšení strojí Pán;

Miláčka uzříte svého

Věčnou slávou věnčeného,

Až vkročíte v Kristův stán.

Družky ladný teď věneček

Žáčku vložte na roveček,

Přejíce mu tichý sen,

On se v rouše liliovém

S vámi opět v světě novém

Sejde někdy v soudný den.