VIII. LÁSKA.

Co včera bylo nejistotou kvasu,

je dneska krásně vyčeřeno. V jasu,

jenž zbarven zeleně sem dopadá,

je stinný les jak pestrá zahrada.

Co včera bylo tušením a zmatkem,

dnes sladkým obsahem je v slově sladkém,

jímž zatíženo srdce. Tuto tíž,

jež k nebi zvedá však, tu pochval již!

Troubením, bubnováním oslavme ji

a svlačcovými věnci ověnčme ji,

mou milou, nejkrásnější lesa krásku.

Za její lásku,

kterou mi včera večer přísahala,

mou milou, pro niž každá chvála malá,

troubením, bubnováním oslavíme

a svlačcovými věnci ověnčíme.