VIII. Lear.

Duj, větře, duj, hřmi, bouři, šašku, blázni!

Ó, kmotře, kde jsi? Všichni zahynuli...

Květ čistý jeden sám jsem zlomil v půli,

a v žal můj všichni citu byli prázdni!

Ó koruny! ó panství! V deště lázni

král žebrák k bláznu žebráku se tulí.

Já trestal ji v své nerozumné vůli,

a čistý cit v ní zdusil bídnou kázní.

Já zabil otroka, jenž jí se rouhal –

Ó, Kordelie! poslední má touho – –

již nikdy, nikdy... Pozdě... žil jsem dlouho,

Chci mrtev být! Nač dále bych se plouhal.

Ó Charone! Já měl je k smrti rád – –

znáš to, nevděčné děti milovat?