VIII. Marje – zítra z rána, jen z raníčka,

Marje – zítra z rána, jen z raníčka,

dřív než hory slunce zbudí,

opusť tiše prah svůj – sejdeme se,

kde se potok v stráni prúdí.

Na jednom ty, na druhém já břehu

jaré vody budu státi –

třebať šumot nepopřál nám slova –

budem v řeku slze lkáti!

A ty slze spojejí se v jednu

třpytící se vlnu na dně! –

Hory procitnou a zhrozejí se,

že jsou přelstěny tak snadně!