VIII. Minulosť a přítomnosť.

Je povinnosť znát děje velkých dědů,

však směšné hýřiti je v zašlé slávě,

když sok vám sahá po poslední krávě

a v chatě hosty máte s nouzí bědu.

Když není cáru, skrýt hnis vlastních vředů,

je směšné sníti o královském hávě,

o hrdinách, když rovni sžaté trávě

mdlí hynem v slabochů a lotrů středu.

Zní ovšem svůdně zvěsť o minulosti,

však pouze přítomnosť je ona lícha,

jež símě hanby nebo slávy hostí.

Té chopte se bez ilusí a smutku

a pak můž’ vaše na dědy vzplát pýcha,

na kmenu starém zlatitý plod skutků.