VIII. MLÁDEC KONĚ POCHVALUJE.

Jak na dolině, na zelené louce

Travička roste jakby hedbáví,

Ve trávě na té louce kůň se pase,

A podlé koně stojí dobrý mládec,

On-to loktem podepřen o sedélko,

S koněm, svým společníkem, tak rozmlouvá:

Hoj, an jsi ty sivý kůň, milý koník,

Ty do syta se napas zde na trávě,

Budeť nám dalekou cestu dnes konati,

Ne dále a ne blíže dnes dojeti,

Než do matičky Moskvy bělokamenné.

Ve slavném tom ještě městě tys nebýval,

I bude nač tu tobě dívati se,

I bude čemu tobě diviti se:

Uvidíš ty, můj koni, zlaté věže,

Široké ulice, krásné náměstí,

Uvidíš tu, můj koni, domy vysoké,

Jakých jsi u nás-to na vsi nevídával,

A o jakých jsi jak živ neslýchával.

Najdeš tam, můj siváku, mnoho koní,

Pěknějších-to tebe, ouhlednějších,

Jak hříva-to do země, hlava do větru –

A však v matičce kamenné Moskvě

Nad tebe nebude lepšího, věrnějšího,

Věrnějšího a ve službě rychlejšího.