VIII. My v denní shon se probouzíme,

My v denní shon se probouzíme,

na břehu moře Ona dříme.

Jdem za svými sny, za svou prací,

v tůň věčnosti se Ona ztrácí.

Nás honí trudy s všední péčí,

klid Její hlubší, stále větší.

Za námi smrt jak fena běží,

Jí na srdci mír Boha leží.

Kolem nás života vře drama,

jsme v sporu, tísni – Ona sama.

I závidíme v umdlévání

dost často Jí to hlubé spaní,

tu samotu, kde klid jen dýchá

a z dálky zpívá moře zticha,

a vánky dýší od pobřeží. –

Jí na srdci mír Boha leží.