VIII. Nad hlavou bílá vysoko,

Nad hlavou bílá vysoko,

vysoko táhnou oblaka

nezměrnou tiše oblohou –

Stesklo se srdci tuláka.

Stesklo se srdci tuláka –

co chtělo kvést už nezkvete.

Oblaků němá jednou hra

těšila duši dítěte.

Jdou touhou mdlí: je marno už.

A zapomenout nemohou...

Oblaka bílá tiše jdou

nezměrnou, modrou oblohou.