VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,

Nevěřte sladké, usmívavé tváři,

z níž farizejská duše na vás číhá,

ta srdce vaše v každém tluku stíhá,

ba s každou kapkou vaší krve sváří.

Jak zvony hlučí všací pochlebáři,

kovové srdce hlas až k nebi zdvíhá,

i světla zář jim z temných očí míhá,

vždyť v slunci rádi vždy se skvějí tmáři.

Do srdce hleďte zrakem hloubajícím

jak kovkop v tajné země utroby,

by v katakombách vzplálo zlato k svícím.

Snad že i tvrdší najdete tam kovy,

jež vybaví vás z noci poroby,

a rozkřísnou vám světla zápal nový.