VIII. Od modravých hor závrati

Od modravých hor závrati

tak snadno již se nevrátí,

kdo na nich k světla zdroji

rozpínal duši svoji.

Kdo křídla duše v šíř i dél

hvězd zlatým pelem posázel,

a pak nad prostor světů

se pustil v světlém letu –

Kdo z červánkových rubínů

si utkal duše hlubinu,

a nadšen, Titan velký,

šel přes všech věků délky –

Kdo s mladým jitrem tam si hrál,

když den se noci z lože bral

a shlížel v němém žasu

na země matky krásu –

Kdo z všeho míru pramene

tam v srdce našel znavené

dávného dětství ladno –

ten nevrátí se snadno.