VIII. Otcova smrt.

Otec odebral se k otcům,

Ke blahému životu,

Zanechav svým sirým dítkám

Bolnou v srdcích tesknotu.

Běda, na obloze české

Jasné slunce zašlo nám!

Nejvyššího ztratil kněze

Obnovené Slávy chrám!

Jeho slova, jeho činy

V českých srdcích nezhynou,

Ku potomkům nejpozdnějším

V proudu věkův doplynou.

Svornost byla heslem cností,

Ku kterým nás nabádal,

Blaho vlasti na svornosti

Českých mužů zakládal.

Nuže budiž učiněno

Jeho kšaftu za dosti:

Drahé Jungmannovo jméno

Buď nám heslem svornosti!

Buď nám heslem lásky k vlasti,

Která život duchovní

V dřímajících budí duších

Ku vyššímu puzení.

Takto slunce k zrůstu pudí

Shnilý národ semene:

Takto anděl Páně zbudí

K slávě tělo pohřbené.