VIII. Pane můj, Pane!

Smutným svým zrakem pohlédni na mne

a požehnej Samotě mé

(by nikdy nepřišel přítel požádat lože)

a smutným svým dechem dýchni mi v tváři

a vysuš mé zraky,

bych mohl Tě stihati za mraky pohledy svými

(bych daleko viděl a hlouběji za obzor hmoty)

a svatou svou krví pokrop mé klasy

a napoj studánky mé

(bych lépe pak chutnal slanost a hořkost

svatosti Tvé)

a smutnou svou dlaní zastiň své slunce,

ať zhasnou lhavé úsměvy mé

(bych lépe pak pochopil bolestné smračení

Tvých tváří...)