VIII. Po lukách, hájích chodívám

Po lukách, hájích chodívám

a hledám ladné víly,

a napřed již jim slibuji

své srdce ze vší síly.

Já volám, zpívám, horuji, –

než nikde žádná víla:

tu píseň má se zamlčí

a osudu jen spílá.

I spěchám z luk a hájův zpět

a v krov svůj kroky řídím,

a srdce mé: „Což nikdy já

tě, lásko, neuvidím?“