VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.

Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.

Nikdo nezatoužil do šera cudně sklopených víček,

nikoho nezmámil atlasu ševel, znaivnělý tón i gesto,

nikoho nesvedla čekavých ňader svítivá dekoletáž.

Zas tedy se vrací k výbavě bílé slečinka comme il faut...

Se žalostným mozkem, – temnou věží, kde tančí strašidla frasí –

bez vášně, která by zapláti směla na parketách vyleštěných,

bílá otrokyně v Orientu morálky simulované, –:

tak jako tisíc, čeká až pro zlato koupena zlatu se prodá,

prázdná, odumřelá hořícím pochodním věku,

by nejvýš kretény dodala světu, parasit jiného mozku. –

A doba tesklivá, v těžkostech šestinedělky, osvobození čeká.

A polnice hladových zavíří snad před Jerichem kultury – zítra!

A tady ty zbytečné samice, – balasty chorého dneška.