VIII. Pravdivosť.

By František Matouš Klácel

Pravdou co uznals býť nepodezřelou,

V svou si nezměnnou hloubě mysel vkořeň,

I palčivá si buď hrdosti,

Bez třasu jen neustupně zastaň.

Dobrým co uznals srdce posouzením,

Dobrým svědomská veštba co hlásala,

Pokrytstvo ať za hřích vydává,

V zápalu věrně miluj nezištném.

Zardiž se mocným pravdu zakrývati,

Hrůzou zavázav neb lichotou jazyk;

V mučírně umři, než bys vydal

Pravdu za lež neb lež za pravdu.