VIII. Přišli jsme pozdě – ah, pozdě tak

Přišli jsme pozdě – ah, pozdě tak

přešli jsme dráhu svoji

a lítost pro marný čas minulý

se v žárlivost krutou pojí.

Těch minulých časů každý den

mé vášnivé lásky je sokem...

a přec bylo také v srdci mém

víc nevěry každým rokem.

Dnes, kdy se mi zjevil lásky Bůh

v své velké svatosti celé,

tu do prachu klesla bytost má

a činila pokání vřelé.

Vše, Bože, víš – snad i odpouštíš,

Tvým mého dechu jest chvění –

ó smiř mne též s tím co minulo

a nedopusť rozloučení!