VIII. Ptáš se, jak Tě miluji.

Ptáš se, jak Tě miluji.

Taž se květu, jak miluje slunce,

jež mu barvy spřádá ve korunce,

pohleď kolem: co zříš kvést a žíti,

žije sluncem, láskou – bez ní není živobytí!

Kdyby však to slunce tolik plálo s hora,

že by pod ním tála žulová i kora,

že by vysušilo i bezedné moře,

přec má láska větší než ta na obzoře!

Nechť si slunce žuly jako ledy taví:

moje láska i mou vlastní bytosť stráví.

Tak Tě, tak Tě miluji!