VIII. RŮŽOVÁ POUPATA.

Vždy říkalas: „Vše touhy srdce nejčistší

a lásky vroucnost, něhu, slast i muka

v růžové snící poupě vonně uzamkla

kdes v hvězdách dlící čarodějná ruka.

A bloudí-li čí srdce světem samotno

a poupěti vstříc steskem pozaťuká:

v hruď lidskou z něho druhé srdce ulétne –

a lidé dí, že poupě – v růži puká.“

Kdys zabrán o tom v sladké sny jsem spatřil keř,

kdy ústa tvá již dávno oněměla;

byl poupat pln, tak něžně snivých, jakby se

z nich v každém rosou tvoje duše chvěla.

A já ji, poupě, hledal mezi poupaty

a žhavou slzou skápla k nim má tíseň:

hle v ráz se rozvil celý keř a pad mi v hruď

i s jarem naší lásky jako píseň.