VIII. SESTRY.

Jsou sestry dvě. Ty řek bys, z „Oněgina“

Taťána, Olga. Hru však promíchaly:

Taťána rusá – ruch a úsměv stálý,

co tmavovlasou jakés hoře spíná.

Snad mládí teskného jen mlhovina,

snad první zklamání, jež v srdci pálí.

Toť Olga po souboji. Zrak se kalí

číms osudným, co v mozek klem se vtíná.

Jsou obě snivé, a přec každá jiná.

Taťány snění – radost, jež se halí

jak v tanec jarní do růžové šály.

Sem bolest ještě nezapadla stinná.

Jsou sladká, jež jen slunce líbá, vína;

moh zatrpklým bys proto míň vzdát chvály?