VIII. Shlédla jsem Tě, šel jsi kolem, plášť Tvůj vál

Shlédla jsem Tě, šel jsi kolem, plášť Tvůj vál

ve vánku, jenž ze skal táhl nad jezerem,

píseň ptáků hlaholila – z hloubi skal

vracela se v srdce moje v echu sterém.

Zahloubán, jak v snu Jsi kráčel, cestou dál

tam k té staré kapli bílé – vonným šerem

vánek písní do snů květy kolébal,

sváteční den sklenul duhu nad večerem.

Jak jsi kráčel, mně se zdálo, že k cti Tvé

ptáci pějí, květy kvetou, zvony znějí –

zazvučely v kapli bílé, s věže její.

Že vše kolem – nebe, slunce zářivé,

příroda se na Tvou počest ozdobila,

aby dary své k Tvým nohám položila!