VIII. Sotva jaro zavítá,

Sotva jaro zavítá,

Již tu myslí čilou

Všecko strojí místečko

Pro rodinku milou.

Stráň vystýlá měkký drn,

Potůček mech tenký;

Ona pro violky květ,

Tento pro pomněnky.

A pod strání mladý keř

Trnem chrání lůže,

Aby mohly pokojně

Dychat na něm růže.

V zahradách a na sadě

Každá stromu snítka

Chystá milé místečko

Pro lupen a kvítka. –

Blažený, kdo stejný cit

Může s vámi sdílet!

Jej vždy sladce zakochá

Do přírody výlet.

Ve mně však ty pohledy

Truchlé city budí,

A mě z ráje přírody

Do samoty pudí.

Tam ten ptáček nevinný,

Co si hnízdo robí,

Neví, že mně hlavní tesk

Lije do útroby.

Netušíť, že jaro mé

Pomalu již vadne,

A já ještě hnízdečko

Nesmím stavět žádné.