VIII. Spomínka.

Jak se ta louka zelená,

Kde se mnou často hrávala,

Mě mluvit učila –

I líbala

Matka má!

Jak se ta louka zelená,

Po kteréž prvně kráčela

Za dnů mé mladosti –

Mé radosti –

Noha má!

Jak se ta louka zelená,

Na kteréž ráda trhala

U křovin pomněnky

Pro dívenky

Ruka má!

Zelenej se, o milená –

Ty přerozkošná louko má!

Přej též i bratrům mým,

Mně předrahým,

Kvítka svá!