VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!

„Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!

za to, co jsme trpěli i otci,

spravedlnost ať se nám jen stane,

volně žít jen v zemi volné moci!

Aby žádný neklad nám již břeven

před kročeje, nepoutal nám rukou,

hořký rmut by našim rtům byl sleven,

sražen kyj, jímž v oltáře nám tlukou!“

Zatáhlo se nebe, v divém lomu

zasvitlo to v mracích jako v zlobě.

Byl to hlas tvůj, Pane? jenž děl v hromu:

„A jste sami spravedliví k sobě?“