VIII. STARÝ ZAHRADNÍK.

By František Ladislav Čelakovský

Starý zahradníček

Mladičkou dceru má:

Komuž on, můj bože,

To děvče odchová?

Každý v podivení

Její krásu vidí,

A však divu není,

Že se nepřediví.

Viděl jsem ji jednou,

Z okýnka vykoukla,

Jakoby se růže

Z poupátka vyloupla.

Pověz ty nám, pověz,

Starý zahradníčku,

Kdes vzal ten drahý květ,

Tu krásnou růžičku?

„Sám jsem ji o sobě

Na jaře štěpoval,

A ze všeho kvítí

Nejvíc opatroval.“

Vy milé matičky

Dcerušky vezměte,

S nimi k zahradníku

Starému dojděte.

Dejte je u něho

Na jaře štěpovat;

Což vám někdy budou

Mládenci děkovat.