VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!

Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!

Kdo tobě vzdá se, snad můž’ šťastným být!

Ty zdeptáš vášeň, spoutáš každý cit

a liješ úkoj blaženosti v hruď.

Nad žití klamy, pochyby a rmuť

ty zvedáš se jak skalný, příkrý štít,

na kterém kříže znamení lze zřít,

jež hlásá: „Lichý svět tě nezarmuť!“

Co síly, krásy, lásky, dobra k všem

v tvém sladkém jhu se roztavilo k štěstí

a v úkoj tisícerým bolestem!

Ó kříži! Musíš lidstvo k blahu vésti,

rád chci to věřit, šťastný jsem tím snem...“

V tom okno snu kdos přirazil mu pěstí.