VIII. Těm starým druhům na věčnosti.

Vy také žili jste a vychovali

nás, zápasící tvrdé pokolení.

Kdy pomním vás, krev v těle se mi pění

a minulosť se mrakem na mne valí.

Jak žili jste a jak jste bojovali?

Tu za kus chleba prostí, ponížení,

tam za národ jste láskou zanícení

po chudých vískách tiše horovali.

Co platil tenkrát v světě kantor starý?

A přece rostlo vámi seté zrní

a nepadalo darmo mezi trní.

A vaše jména? Sotva křížek charý

je hlásá lidu na hřbitově kdesi

neb režný inkoust v prachu na partesi.