VIII. TOSKA. (VIII.)

Smích jim zmizel

a radost vykradla se z očí.

Zas jednou přišli: „Chodíváme,

kdy možno, večer na nádraží...

na Severní... vždyť lhostejno to,

kam člověk procházkou si zajde,

jen když se pohybuje vůbec...

Tam v proudu příchozích se často

tvář ruská zjeví, ruské slovo

zavadí o sluch... Člověk cítí

zas atom vůně z ruské země...“