VIII. TOSKA. (X.)

Tak točily se ty dvě mušky

kol ruské lampy... Přišla chvíle,

že zmizely mi. A já tušil,

že vchod si našly v žhavý plamen

a padly v něj.

Což také stvrdil

mi potom dlouhý dopis z Ruska.

Lev Sergějevič, přítel obou,

mi vypsal všecko. Tajný spolek

vznik ve studentských kruzích Moskvy,

jenž odhlasoval volnost Rusku

a zhoubu násilnické vládě.

Voloďa s Lizočkou šli ubít

dle hlasování policmistra.

Voloďa střelil kamsi k nebi,

mělť prvně browning v chvějné ruce,

byl chycen, spoután – Liza prchla.

Nějaký stařík, jeden z vyšších,

máv při výslechu jaksi rukou

a zasmál se – což vyložili

si pro Voloďu jako přízeň

a pustili jej. S cizím pasem

vinníci prchli přes hranice –

a útěk jejich zradil všecko:

svaz tajný, smělé plány jeho –

a policie měla práci.

A ostatní prý už mi známo –

až na to snad, že tajně psali

do Moskvy z Vídně, že se vrátí,

že ze všeho se vyznat chtějí,

že plánů všech se odříkají

a o beztrestí jen že prosí.

Žít chtějí ve své domovině,

neb bez ní že jim život trýzní.

Dostali neurčité sliby

a vrátili se... Teď je vezou

už v Sibiř – k řece Jeniseji.