VIII. Už mám tu modrou čepici,

Už mám tu modrou čepici,

pohleďte jak mi sluší,

na hlavu jak ji posadím,

jiný jsem, na mou duši!

Brzy mne s muzikou odvedou,

regiment náš kde leží,

tam si na naší vesnici

vzpomenu jenom stěží.

Tak už si vemte, tatíčku,

všecko, co bylo mou prací,

naposled dneska synek váš

s pluhem se z pole vrací.

Naposled češe ve stáji

ty vaše vrané koně,

zejtra už placený čeledín

musí si přijít pro ně.

Naposled pro ně nasekám

píce v těch našich lukách, –

však se vám brzy zasteskne

po těch mých pilných rukách.

Na roky tři a na dýl snad

budete o ně chudší,

na vojně teď váš synáček

jiným se věcem učí.