VIII. V horách bylo nevlídně,

V horách bylo nevlídně,

chtěl vidět jsem kraj

a východ slunce.

„Drsná cesta,

odpočiňte,“

řekla mi hostinská mladá

a sama už plédy skládá.

„Z podkrovní síňky

uzříte všecko také

bez únavy a námahy,

můj pane předrahý!“

Zůstal jsem u vína v krčmě,

vyslech’ jsem porůzné zvěsti,

vyprávěl pohádky dětem,

síň byla plna smíchu

a plna horáckých písní;

vesele večer svítilo mi

slunce očí krčmářčiných;

svítilo mi z jasného vína

a z milých líček švarných dětí.

A když jsem se probudil ráno,

viděl jsem nádherné slunce

z rudého moře vznášet se výš,

a sluníček šest vzešlo mi také

z očí krčmářčiných dětí,

jež vedly mne z doubravy snětí.