VIII. Viaticum.

Za chlebem andělským jenž kráčet chceš

tou vřavou dne a věčným žití shonem,

ó duše barvou jata, každým tónem,

jak včela z všeho med svůj píti spěš!

Bys rozeznala záhy pravdu, lež,

se nedej sňatku mást ni pohřbu zvonem,

výš je tvůj cíl! Snad stojíš před svým skonem

dřív, andělský ten chléb než nalezneš!

Sta bublin před tebou se míhá kolem,

sta motýlů se honí po kvítí,

sta růží houpá vonným svojím stvolem!

To zdání vše! Tvá duše nasytí

se chlebem andělským jen jednou pouze,

snad ani v skutku ne – dík, jen když v touze!