VIII Vy zasněné a drahé moje oči,

Vy zasněné a drahé moje oči,

když hledím přítmím širou dálkou moří,

k Vám jako k hvězdám zraky mé se točí,

kde světlo Vaše temnou nocí hoří.

A všude tam, kde noha moje vkročí,

Vás hledám ve svém neskonalém hoři,

jak večernici, která po úbočí

svou skvělou řízu do vod tichých noří.

Vy drahé oči, v dálce šeré sníte,

ó, v neznámých těch krajích netušíte,

jak snivá duše moje má Vás ráda!

V té vlahé noci, když tak sladce spíte,

že Vaše hvězdy líbá v řasách skryté

a luzné báje v pohádkách si spřádá?