VIII. Zas bělá se to podél cest,

Zas bělá se to podél cest,

kde švestkové zříš stromy kvést –

ach, pod tou dlouhou alejí

jak sněhu nasypáno jest,

a jak se větve zachvějí,

ty bílé lístky snášejí

se jako sprcha drobných hvězd

a po zemi se válejí...

Toť rubáš jen, jejž nastele

si v posled Jaro veselé

a z polehounka mizí s ním...

A s úsměvem svým zářivým

jde Léto v luhy, pole, sad

klas, hrozen, plody nalévat...