VIII. Zde na horách těžce brambory

Zde na horách těžce brambory

ven dobudem ze vzdorné půdy,

jak ulehlé staré ouhory,

již na zimní myslíce trudy.

A u nás prý – třeba opory,

jak do Boha vína je všudy,

je v lisu již hroznů na hory,

ba od zelí prázdní prý sudy...

V hor mlhách si křesám vzpomínku:

tam podzim jak vesele hraje!

Sám krajan, hned najdu záminku,

– mráz nad to až k srdci maje, –

a načepím sklenku ryzlinku:

Buď na přes rok z lacina kraje!