VIKTORU DYKOVI (I.)

Ostrý vichr divoce hvízdá v skalách,

černá mračna kupí se na obzoru,

duní bouře z daleka těžkým krokem –

Ty stojíš silný!

Jako maják v zpěněný hledí příboj,

jenž se zkrocen u paty jeho plazí,

sílu dává zbloudilým plavcům slabým –

svítíš nám v srdce.

Ve dnech chladu, nesváru, mdloby, zloby

Ty jsi doved nadšení jiskru vzkřísit,

a tak povždy zůstaneš v konec boje

vítězem přece.

Síla Tvá ať vleje se do všech paží,

vatra žáru nechť vzplane ve všech srdcích,

símě Tvé nechť nejdražší žeň svou sklidí –

sta mužů dalších!