VIKTORU DYKOVI (II.)

Pad’ jsi znaven v prostřed dráhy, nedošel jsi cíle,

do zpěněných moře vln Tvé křídlo kleslo bílé.

Zřítil jsi se jako orel zasažený bleskem,

a ty, jež jsi živil ohněm, naplnil jsi steskem.

Jako pochodeň jsi nes’ vpřed ideu svou svatou,

jako Mojžíš nevkročil’s v zem dávných snů svou patou.

Pad’ jsi v prostřed dráhy, došel’s přece, vítěz, cíle:

k metě Tvé my další ponesem’ Tvé vlajky bílé!