Viktoryi Š–.

Kéžbych já byl, milá žínko!

Asy cýsař turecký;

Nebo tím, co jsem jen – ale

dukatů měl na necky:

Toby jsy se podívala,

Jakbych já se hlomozyl,

Bych ti toho na sto vozech

K tvému svátku navozyl!

Předně čtyry vozy šálů

Tureckých neb indyckých,

Žeby cenou převážili

Tisýc slonů afryckých!

Potom zas tří s dyamanty,

Dvakrát tolik s perlemi,

Ažby z vozů blesk se zářil

Na tří míle po zemi!

Čtyrmi by se svážet musyl

Majolík a porcelán,

Jaký v celém světě plodí

Chyna jenom a Japán!

K tomu deset vozů zboží

Tažitého, bílého,

Prádla, příze, lnu, vinutí,

Dlouhého y krátkého.

Tuby zas přitáhlo vozů

Čtyrmecýtma se šaty,

Z Londýnu, z Paříže, z Vídně,

Vyšívané granáty;

Vše to dle nejnovějšího

Kroje vypracováno,

Jak to ještě ve Smidářích

Nebývalo vídáno;

Nyní vjíždí dvadcet vozů

Se samými klobouky,

Žeby ními zakrejt mohl

U Vohnišťan palouky;

Opět deset se střevicy,

S čepcemi y s fábory,

Mnohému ženskému srdcy

Pro žalost a na vzdory!

Natoby jich sedm vezlo

Plinky, karkule, fáčky,

Peřinky a povlíkačky,

Též y také slintáčky;

Neboť v řádné domácnosti

To se vše spotřebuje,

A pakli co zbyde, rádo

Jinému se popřeje!

Teď se žene zástup lidu

Jako chmurná mračna s hor,

Neb na šesti vozých jede

Muzykantů zvučný zbor:

Bubny, trouby, klarynety,

Instrumentů každý druh,

Tak že zalehá mi ucho,

Tají se mi dech y sluch!

Nejzáz krytý vůz jest prázný,

Do něho sy vskočím sám,

Výskaje v ten hluk a hlomoz,

Že tak švárnou žínku mám!

Že juž přes rok na srdcy mi

V sladkém sňátku přebývá,

A že se mi dlouhý rok ten

Ani měsýcem nezdá!

A však – což to všecko platno!

Nač těšinským větrem vát,

Když v svém celém jmění nemám

Ani jediný dukát!

Za sto vozů ani trakař

K svátku nemohu ti dát;

Nic jiného v stavu nejsa,

Než tě věrně milovat!

Ajta! počkej! – jen že dříve –

Předc jsem ti cos k svátku dal,

Když nám Pánbůh Andulinku

K naší radosti poslal.

Tubys – viď! – ni za sto vozů

Nedala, za celý svět!

Ží s ní tedy v blaženosti,

Celuj, raduj se a květ!

Mně pak – jako v tomto roce –

Choti věrná! sladce přej,

Před neštěstím, před nemocý,

Před zármutkem ukrývej!

A kdyžby sy od vás k sobě

Dobrý Bůh mne povolal,

Rcetež: Buď mu sláva v nebi,

On nás obě miloval!