Vilím a Vlada.

Kdybych hojnost zlata měl,

všecko bych ti za odměnu

za tvou lásku, malou cenu,

dáti chtěl.

Srdce nikdý zlata mít

nedychtělo v zbytečnosti,

umím s málem v spokojnosti

živa být.

Kdybych panstvíčkami vlád,

aneb měl jen mnoho statků,

všeckybych ti bez ostatku

hleděl dát.

Láska lásku odměnit

může sama dle zásluhy;

nelze jměním lásky dluhy

vyměnit.

Pro tebe bych sy jen přál

důstojenství, by sy ctěna

skrz mne byla povýšena

dál a dál.

Mlč! vícbys mi nemohl dát,

nežli cos dal, srdce svoje.

Kdo ví? chtělbys o to moje

potom dbát.