VILLA POZZI.

Tu mezi smrky azur nebe svítí,

a Venuše v mou hledí komnatu,

a vůně stoupá, sladce dýchá kvítí,

noc alejí jde holých akátů.

V snu země leží. Srdce slyšet bíti –

po tiché stráni Vesna přišla tu,

a s písní ptáků vrátilo se žití,

vše kolem hude Božskou sonátu.

Jak na strunách by hrála čísi ruka,

vše raduje se, poupě květů puká,

a kamelií voní poupata.

Do duše svítí, na má těžká muka.

Kdos' na mé okno – datel je to – ťuká...

Je šerá, tichá moje komnata.