VILLON.

Šat zedraný, ať léto nebo zima,

den v toulce prožil, noc pak v krčmě celou,

kde svůdné ženy v náručí svém stelou,

jen divý rej a špínu před očima.

A přece pěl, a píseň jeho jímá,

a krásu uměl pilnou najít včelou

a s modlitbou jak děcka, čistou, vřelou

se k Bohu vznes’ křídloma skřivánčíma.

Je básník jako květ, jenž, noc kdy tichá

se k zemi níží, pochlad nesouc v lůně,

jed výparů a plynů v sebe dýchá

a čím vzduch její nasycený stůně,

však co se řine jeho ze kalicha,

je ráno pouze: ozon, zdraví, vůně.